Císař Zikmund - Wilhelm Baum

Po více než půldruhém století se českému čtenáři dostává do rukou kniha, která se snaží zachytit skutečnou podobu posledního významného příslušníka dynastie, jež ovlivnila české dějiny. Historiografie se k němu v minulosti chovala macešsky, často ho zmiňovala pouze z pohledu maďarských, německých či rakouských dějin, a to většinou negativně, zatíženě nacionalistickými předsudky. V poslední době se historikové začínají odpoutávat od tradičních schémat a dospívají k realističtějšímu pohledu na Zikmunda Lucemburského (1368-1437), mladšího syna císaře Karla IV., který byl králem uherským, českým a římsko-německým císařem. Zikmund patří k nejvýznamnějším panovníkům vrcholného středověku, ačkoli autor nezapomíná na jeho rozporuplné rysy a vinu na upálení mistra Jana Husa. Doba před Zikmundem mu přinesla obrovské úkoly, jako překonání církevního schizmatu, reformu říše, husitskou otázku a čelní postavení vůči tureckému nebezpečí. I když byl člověkem středověku, jeho pragmatismus a otevřenost pro novinky vědy a umění ukazují na renesanční a humanistické tendence. Byl velmistrem diplomatické hry, jehož politika zasahovala od Střední Asie po Anglii a položila základy budoucí podunajské monarchii.